O ZALOŽENÍ SMĚDČE Tisk Email
Osada Smědeč je stejně stará jako Ktiš a tak v roce 2010 se připomíná  sedm století od prvé písemné zprávy, když dle archivu kláštera Svatá Koruna „v roce 1310 připadá štěpení Smědče“, což dokládá, že jedna Smědeč již existovala. Na pergamenovém originálu z 13. března 1311 máme krásně zdokumentováno, jak na majetku kláštera Svatá Koruna probíhala kolonizace. V pergamenu se píše, že „zjednali zemana Buzka ze Slavkova, smluvivše s ním dobu služby i odměnu.“
Vysazení nové lokality probíhalo „stabilním“ způsobem, kdy donátor, v tomto případě klášter, pověřil lokátora, v tomto případě Buzka ze Slavkova, aby si sám sehnal kolonizátory a řídil výstavbu nové lokality. Zda v případě Smědče se jednalo o vyklučení či vypálení velké paseky bohužel již dnes nelze spolehlivě určit, ale já se spíše přikláním k vyklučení s tím, že dříví z vykácené paseky bylo použito na stavbu domů. 
Buzek ze Slavkova však zcela určitě nebyl prvním lokátorem ve Smědči. Svědčí o tom vzpomínaný pergamen z 13. března 1311. Buzek měl až do roku 1319 „Sub eura et defensioneretinere“, tedy vykonávat správu a obranu vsi Smědče zdarma, protože po tu dobu tamní osadníci požívali „lhotu“, tedy neplatili žádné daně, aby mohli se zabydlet a případné zisky mohli investovat do svých statků. V té době byla „lhota“ na panství kláštera Svatá Koruna dvanáct let a tak mi vychází, že prvé osazení Smědče „na zeleném drnu“ bylo v roce 1307. Zda byl prvním neúspěšným lokátorem sám klášter nelze vyloučit. K této domněnce mne přivedl Jaroslav Kadlec, který píše, že „mýcení pohraničního hvozdu řídili sami mniši.“
Potom v letech 1320 a 1321 směl Buzek ze Slavkova „vybrati a ponechati si všechen pozemkový plat ze Smědče“, což znamenal desátek polní úrody smědečských sedláků a dalších osm let se dělil na polovic s klášterem Svatá Koruna. Od roku 1330 byli povinni platit Smědečtí nejen desátek polní úrody, ale i peněžitý úrok a vůbec dávati a platiti všechno to, co dávali sedláci v Boleticích. O toho léta počínaje měla polovice jejich plného platu náležeti Buzkovi a polovice klášteru.“ Buzek ze Slavkova listem potvrdil, že „založení Smědče nestálo Buzka ani práci ani peníze.“ Lokátorem byl Buzek ze Slavkova „až do své smrti.“
U Augusta Sedláčka jsem se dozvěděl, že Buzek ze Slevkova se v roce 1311 stal nejen zakladatelem Smědče, ale i patronem fary ve Světlíku, která patřila klášteru v rakouském Schlägru. Patřil tedy mezi „zbožné zemany“ o čemž svědčí i skutečnost, že jeho prvorozený syn, také Buzek, byl postupně farářem v Třeboni a v Trhových Svinech.
V roce 1420 se převážné většiny panství kláštera Svatá Koruna zmocnil Oldřich II. z Rožmberka a aby „věděl, co vše mu patří“, nechal v roce 1445 zhotovit rejstřík, kde jsou poprvé jmény uvedeni i sedláci ze Smědče, která je zde nazývána Smyedcze maius, tedy Velká Smědče. Osedlími, tedy majiteli statků, je zde uvedeno dvacet jmen, je tedy jisté, že již v roce 1445 bylo ve Smědči dvacet statků. Tři z těchto jmen jsem našel i v Popravčí knize pánů z Rožmberka. V seznamu osedlých je asi třetina jmen českých a dvě třetiny německých, což však jen málo vypovídá o národnostním složení. Vezmeme-li v úvahu, že v každém statku v té době žilo sedm lidí, pak se dostaneme k hrubému odhadu že ve Smědči bydlelo ve 20 domech asi 140 obyvatel. Tedy na tehdejší dobu hodně.
František Schusser
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl