KTIŠ NA POČÁTKU 20. STOLETÍ Tisk Email

I když matematicky a logicky je jasné, že dvacáté století začalo až v roce 1901, nové století bylo slaveno již prvého ledna 1900. 
Od tohoto dne v celé Rakousko - Uherské říši začala definitivně platit nová měna. Za jednu dosavadní zlatku byly dvě koruny, za krejcar dva haléře. Nic jiného se nestalo, ale lidem to dělalo potíže mnoho let. 
Když začínalo dvacáté století, nemohl v Ktiši očekávat tolik změn ani ten největší optimista, ale ani ne ten největší pesimista. Naplnily se naděje i obavy, ale především došlo k neuvěřitelným politickým a hospodářským zvratům. V onom „roce nula“ dvacátého století, tedy v roce 1900 byla ze Smědče do Ktiše přestěhována pošta a poštovní vůz jezdil pravidelně každý den mezi Chvalšinami a Ktiší tam i zpět.
V roce 1901 bylo celostátní sčítání. Z úředních dat „K rozkazu c.k.místodržitelství v království Českém na základě úředních udání“ jsem vyčetl, že Ktiš patřila pod politický okres Český Krumlov a soudní okres Chvalšiny. Ktiši společně vládli tři muži. Starosta, učitel a farář, kteří nejen v hostinci seděli u jednoho stolu a mimo piva a karet také rozhodovali, co a jak v obci zařídit. 
Půllitr piva stál 14 haléřů a kilo chleba u pekaře 24 haléřů. Řemeslník na počátku 20. století vydělával něco přes korunu. Rok 1902 nezačal dobře. Šestnáctého ledna se přehnala vichřice, která způsobila v lesích velké škody. 
V tomto roce vznikla nová jednotřídní škola v Březovíku, která „odčerpala Ktiši asi padesát školáků.“ Snad prozřetelnost způsobila, jak se v roce 1912 ukázalo, zřízení Sboru dobrovolných hasičů již v roce 1904. Ale nepředbíhejme. 
V roce 1904 přenesením stolice z „Dolního mlýna“ vzniká historie Jungbauerova moderního mlýna se zařízením na loupání a čištění zrna. V té době byl v Ktiši také pekař, dva hostinští, obchod se smíšeným zbožím, dva podkováři, tři mlynáři, pět krejčích, dva ševci, dva truhláři, výrobce šindelů a také „kramářka.“ V roce 1910 stál již půllitr piva v Ktiši 18 haléřů, kilo másla 2,70 koruny a kilo brambor 8 haléřů. Za deset let dosáhla inflace asi dvaceti procent, tedy ročně jen kolem dvou procent. Jedno vajíčko stálo v roce 1910 čtyři haléře v létě, v zimě až 10 haléřů. Roční nájem bytu s kuchyní a dvěma pokoji se v Ktiši pohyboval mezi 80 a 110 korunami. 
Asi největší událostí pro Ktiš před první světovou válkou byl rok 1912, kdy 30. prosince vypukl v Ktiši velký požár, o kterém téměř reportérsky píše německá kronika, kterou přeložila magistra Kateřina Žídková. V té době na návsi stával rybníček odkud 21 ktišských hasičů bralo vodu, ale oheň byl tehdy silnější. „Pohořelým pomohl i císař František Josef I.“ A jak to již bývá, každý pohořelý si myslel, že právě on dostal peněz méně než si zasluhoval. 
Každý rok, vždy o třetí říjnové neděli, se konala v Kájově pouť k Růžencové Panně Marii. To se vždy Ktiš téměř vylidnila. Kdo mohl, tak šel do Kájova a z Kájova pěšky a kdo nemohl, tak se svezl koňskými potahy na žebřiňáku. Procesí vždy vedl farář spolu s kaplanem a cesty byly spojeny s modlitbou a zpěvem nábožných písní. Mnozí navíc navštívili i Mariánskou studánku s pověstí o zázračné vodě, ale většina spojila pouť s nákupem na zimu a příští zemědělský rok, který právě začínal. 
Školní docházka před první světovou válkou byla povinná do jedenácti let. Potom mohly děti „jít do služby“ nebo pokračovat ve školní docházce. Sedávalo se v dlouhých lavicích, do kterých se vešlo šest až osm žáků. Psalo se „na tabulku“ křídou nebo „kamínkem.“ Učilo se především číst, psát, počítat, domácí práce, náboženství a tělocvik. Po kontrole úkolu učitelem žák napsané smazal mořskou houbou. Psaní inkoustem na papír bylo v té době příliš drahé. Škola v Ktiši měla tři třídy a v nich až 160 žáků. 
Život v Ktiši běžel poklidně až do 29. června 1914, kdy přišla zpráva o zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu. O necelý měsíc později, na svátek svaté Anny v neděli 26. července 1914, přijel ráno posel z Chvalšin a přivezl mobilizační vyhlášky, které byly ihned vylepeny a vybubnovány. Poslové roznesli vyhlášku do okolních vesnic. 
Téměř všichni z Ktiše a okolí byli povoláni k 91. pluku domobrany v Českých Budějovicích a k 29. dragounskému a dělostřeleckému pluku v Jindřichově Hradci. Tu noc z 26. na 27. července 1914 se téměř nikde nespalo. Ti co odcházeli na vojnu, dávali pokyny jak postupovat o žních, loučili se s manželkami a dětmi. Někteří z nich urychleně psali závěť pro případ, že by se z vojny nevrátili. 
Celkově však i v Ktiši převažovalo nadšení a přesvědčení, že „tuhle válku vyhrajeme a do zimy jsme zase v pořádku doma“. 

 

František Schusser
 
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl