ŽIVOT PODDANÝCH RYCHTY KTIŠ ZA ROŽMBERKŮ Tisk Email

Význam slova „poddaný“ snáze pochopíme, když si uvědomíme, že až do roku 1848 vykonávala vrchnost nad svými poddanými prostřednictvím svých úředníků funkci pozdějších státních úředníků, tedy okresního úřadu, hejtmanství, soudu a berního úřadu. O poddané bylo třeba se starat, řídit jejich život a dozírat na plnění jejich povinností. Poddaní své vrchnosti odváděli pravidelně platy, naturální dávky a vykonávali robotu na vrchnostenském hospodářství.
Vesnické obyvatelstvo se skládalo ze dvou vrstev. Byli to předně sedláci a majitelé menších usedlostí a vedle nich podruzi, což byli lidé, kteří nevlastnili žádnou nemovitost a žili „u sedláků“, pro něž byli lacinou stálou pracovní silou. Někteří podruzi byli námezdními silami, kteří vykonávali ve mzdě „speciální práce“ všude, kde toho bylo třeba.
Registr krumlovského panství z roku 1445 uvádí v rychtě Lhenice Příslop, v rychtě Chvalšiny Březovík a Dobročkov, v rychtě Ktiš pak Ktiš, Ktišku, samotu Lhota Cibulářova, Sádlno, Rovence, Stará Huť, Lhota Mackova, Tisovka, Smědeč, Smědeček, Ostrá Hora, Markov, Miletinky a Křížovice. Celková výměra rychty Ktiš však byla jen sedm lánů a 25 jiter.
Samotná Ktiš platila více než jedenáct kop grošů ročně. Jednalo se o osídlení, které bylo uváděno odděleně, protože se jednalo o „majetek kláštera Zlatá Koruna v zástavě Rožmberků.“ Podle jmen osedlých se zdá, že v té době zde všude byli v převaze Češi. Pokud v té době krajinu kolonizovali Němci, pak přicházeli z Porýní.
Ke známým lokátorům, tedy „zakladatelům“ osad, patří v Dobročkově Vilém z Landštejna, který 25. srpna 1315, dostal doživotní držení obce Dobročkov. Lokátor Vilém z Landštejna mohl kdykoliv svobodně odejít, Rožmberk ani klášter Zlatá Koruna již neměl možnost vyplatit Dobročkov zpět a museli se spokojit s důchodem v penězích nebo v naturáliích, který mu osadníci ročně odváděli. Půdu si museli osadníci připravovat sami, Zkušený muž mezi nimi, který řídil mýcení lesa, a který byl nazýván extirpátor, dostal v Dobročkově za odměnu různé dědičné výhody.
U Smědče předpokládá Jaroslav Kadlec, že zde byl lokátorem, stejně jako v Rájově, Gerunga, syn Morazova. Svou domněnku podporuje stejným půdorysem i stejným rozdělením polních tratí. Téměř všude byl jediný stav poddaných a to úročníci, kteří odváděli roční činži. Z prohlášení Čeňka z Varterberka z 31. prosince 1414 se dovídám, že lidé ze Smědče, Smědečku a Dobročkova užívali pastvin na sousedním panství Kugelvalts „a za to jim ovšem bylo robotovati.“ Registry panství Krumlov z roku 1483 sjednocují míru, že lán má třicet jiter. Stanislav Jagr uvádí, že jedno jitro bylo 5.754 metrů čtverečních, z čehož by plynulo, že jeden lán byl více než sedmnáct hektarů.
Ktišská rychta platila úroky z pšenice, žita, ječmene, ovsa a brambor a peněžní úrok na svatého Jiří 19 kop 45 grošů a na svatého Havla 37 kop 4 groše. Ve zprávě z 17. května 1411 je zmínka o grangii, tedy klášterním dvoře v Ktišce. Důležitá změna nastala 7. července 1400, kdy papež Bonifác připojil ke klášteru Zlatá Koruna farní kostel v Ktiši. To znamenalo, že farářem se stal mnich z kláštera Zlatá Koruna, do jehož pokladny plynuly přímy z beneficeí a desátky. Toto pravidlo potvrdil klášteru Zlatá Koruna i papež Janb XXIII. Osmého února 1412. „Na Táboře bylo 22. července 1419 vidět poddané z Březovíku, Křížovic, Ktiše, Ostré Hory, Příslopu, Smědče a Smědečku. Jak možno číst v Popravčí knize pánů z Rožmberka, mnozí z nich se za husitských bouří účastnili loupeží, vražd a jiných zločinů. Bezprostředními představenými poddaných byli volení rychtáři, kteří život poddaných ve svěřené rychtě, což byl vždy určitý okrsek několika vesnic, spravovali. Velikost rychty nebyla předepsána a řídila se potřebami správy panství. Rychtář dozíral například na plnění povinností poddaných vůči vrchnosti a účastnil se zejména rozdělování robot, byl u pozůstalostních řízení poddaných a obecně vykonával nejnižší soudní a správní pravomoc.
Poddaní odváděli své peněžní platy vrchnosti dvakrát v roce, a to na svátky sv. Jiří a sv. Havla, což odpovídalo jejich možnostem. V tomto období mohli nejlépe zpeněžit zemědělské výrobky. Naturální dávky se zpravidla odevzdávaly jednou ročně a tvořilo je obilí, drůbež, vejce a sýry. Robota „na panském“ byla za dob Viléma z Rožmberka malá a přijatelná. Za vykonávání roboty dostávali poddaní svačinu. Na vesnici nerobotovali všichni, ale vždy jen jedna síla z hospodářství. V průměru to bylo šest až deset dní do roka. Poddaní robotovali zejména v „panských dvorech“ při sečení trávy a sklizni sena a otavy, při žních, při výmlatu obilí, při dovážení a štípání dřeva. V druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, byla již většina vesnic osvobozena „od odúmrtí“ a tak jejich obyvatelé měli právo svobodně odkazovat svůj majetek komu chtěli.
Pokud se chtěli vyučit řemeslu, jít na studia, „vandrovat“, oženit se, či přestěhovat se po svatbě, potřebovali mít k tomu souhlas vrchnosti. Systém správy poddaných na rožmberském majetku byl prostý a účelný, takže se i dnes musíme obdivovat tehdejším úředníkům, že stačili vše zvládnout bez mobilů, počítačů a automobilů.

František Schusser
 

Komentáře a dotazy k produktu 

 
# 2012-03-14 14:55
naucne
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl