KRONIKA OBCE KTIŠ - díl pátý Tisk Email

Podle vyprávění bylo místo Rubence za císaře Ferdinanda II. hraběcím zbožím. Jeho majitel, Lutherův přívrženec uprchl do ciziny po bitvě na Bílé Hoře (1620), v níž císařští zvítězili a protestanti byli na hlavu poraženi. Odplata, válečné tažení Švédů vedených králem Gustavem Adolfem zasáhla i naši oblast, Dobročkov byl zcela vypleněn a zničen, obyvatelstvo mučeno, mrzačeno a zabíjeno.
Místní jméno "Grausambúhel", "Vršek krutosti" je spojováno právě s touto dobou.
Ktiš byla více než jedno desetiletí pod císařskou správou a roku 1622 se darováním dostala do majetku katolického knížete z Eggenbergu; až po zániku jeho rodu se Ktiš definitivně dostala pod vládu Rožmberků. Farní kostel ve Ktiši má od roku 1641 matriční záznamy; v pamětní knize jsou uvedena narození, oddavky, úmrtí, ale stručně i záznamy místních a dobových událostí. Jsou vedeny latinsky a německy a příslušné údaje z Ktiši přifařených obcí Strouhy (Chvalšiny), Vítešovičtí Uhlíři ( Chvalšiny), Markov, Tisovka a Záhoří jsou uvedeny též.
Zápisy ve farní pamětní knize ( což byla matrika křtů, sňatků a úmrtí v jednom ) začínají větou:" Ve Třicetileté válce Ktiš sešla ohněm a veškeré spisy se staly obětí plamenů".
Všechny matriky a jiné záznamy před 1641 jsou ztraceny. Kostel sám zřejmě nebyl příliš poškozen; fara byla obnovena, podle vyprávění díky odkazu bezdětného manželského páru církvi. Teprve ke konci 17. st. se mluví o stavebních úpravách na kostele, k podstatné přestavbě došlo roku 1688 za faráře Franze Xavera Alexandra Schmidta, který byl písmákem a bakalářem teologie a filosofie. Jeho náhrobek je zazděn v kostele.
Jako důvod přestavby je uvedeno, že místo v kostele již nestačilo zvýšenému počtu věřících. Hans Kóppe "z Winzighamru" v Záhoří je v úmrtní matrice uveden coby dárce nového hlavního oltáře. Je tam o něm uvedeno:" Onen nechal v roce 1690 postavit nový hlavní oltář". V této souvislosti byl kostel potřetí na počestsv. apoštola Bartoloměje o jeho svátku vysvěcen, tentokrát okresním vikářem Johannem Prezlem z Bechyně. Levostranní oltář zasvěcený panně Marii byl posvěcen 1707; sošku p. Marie vyřezal Martin Stoiber z Třebovic. 1717 byl vysvěcen oltář sv. Floriana na pravé straně. V této době získal kostel ve Ktiši svoji známou barokní podobu.
Z pamětní knihy víme též, že v letech 1647 až 1649 a mezi 1655 a 1656 byla farnost Ktiš několikrát postižena morem; 1647 zemřelo 104 osob, 1654 pak 158 na mor. Některá místa tehdy téměř vymřela, víme to o Markově a Záhoří, ale také o Miletínkách, Ostré Hoře a Příslopu. Z vyprávění víme, ž v Záhoří zůstali na živu ze všech obyvatel jen jeden čeledín a jedna děvečka. Ti ani nestačili mrtvé dopravit na farní hřbitov ve Ktiši a proto je pohřbili při cestě z Příslopu na svahu kopce pod Zwiefelhof; místní jméno "Freidhófl", "hřbitůvek" poukazuje na tuto skutečnost. Znovuosídlení obcí se uskutečnilo přistěhováním z Bavor, Švábska i Rakouska.
Za vlády Petra Voka z Rožmberka bylo oběma mlýnům na potocích, tekoucích z brložského údolí do Křemže a do Chvalšinského údolí na Krumlov přiřknuto stejné právo na zásobování vodou. Za sucha když potoky měly jen málo vody docházelo po celá staletí ke sporům. Odpomoženo tomu bylo tím, že do potoka pod Ktišským mlýnem pod Ktiší byly zapuštěny kameny, které vodu rovnoměrně rozdělovaly do obou větví. Mlynář z brložského potoka, který se domníval, že jeho právo na vodu je staršího data, také odbočku do Chvalšin nepojmenoval jinak, než "ukradený potok" a vodu jím tekoucí "ukradená voda". Ktišská pamětní kniha obsahuje pro začátek 18. stol. zajímavý udaj, že každá větší obec ktišské fary měla vlastní porodní bábu; roku 1713 jich bylo v celé farnosti dvanáct; možná to ukazuje na silný nárůst obyvatelstva....

Pokračování příště ..... :o)

Zdroj: Překlad z "Chronik der Gemeinde Tisch"
Přeložil Jiří Švejda

Roman Frček
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl