KRONIKA OBCE KTIŠ - díl šestý Tisk Email

Z doby sedmileté války ( 1756 - 1763 ) máme zprávy o přesunech vojsk naší oblastí.
S odvoláním na ktišskou matriku úmrtí uvádí farář Weiss, že jedné ženě z Třebovic, která mu údajně neposkytla uspokojivou odpověď na jeho otázky, rozštípl cizí kyrysník šavlí hlavu.
Až do roku 1708 jsou v pamětní knize uváděni zemřelí na mor, zejména mnoho v letech 1687 a 1689. Až do první poloviny 18. stol. byli v lesích okolo Ktiše ještě vlci; 1713 zmiňuje matrika zemřelých ženu, která skonala na následky pokousání vlkem. Když byl 1728 v Ondřejově postaven farní kostel, byly k němu přifařeny obce Strouhy a Chlumany ( obě Chvalšiny, pozn. překl. ). Podle faráře Weisse bylo bezprostředně po ukončení sedmileté války ( kolem r. 1764 ) Záhoří přifařeno do Chrobol.
Za císaře Josefa II. byl postaven farní kostel také v Křišťanově, připadly k němu též obce Nový Křišťanov, Markov a Vlčí Jámy. Na konci 18. stol. spadalo pod faru Ktiš ještě 18 míst. Roku 1786 byl do Ktiše povolán kaplan; 1802 bylo z daru umožněno zřídit pevné kaplanské místo a bylo začato se stavbou bytu pro kaplana v přístavku fary. 1789 přišel do Ktiše kněz jménem Henslein; uprchl před francouzskou revolucí z fary Coew v severní Francii; ve Ktiši pomáhal coby pomocný kněz a kolem roku 1800 se vrátil zpět do Francie.
1791 byla i ve Smědči zřízena škola; v začátcích se vyučování odehrávalo v soukromém domě ( "Baurn" ); 1795 byla postavena školní budova na návsi; spadaly do ní obce Smědeč a Smědeček, Kuklov a Příslop. Ve druhé polovině 18. stol. vymřel rod knížat z Eggenbergu; dědičným následnictvím přešla správa a patronát nad jejich majetky na rod knížat ze Švarcenberka.
Nad obrazem sv. Bartoloměje v Ktišském kostele se nachází Švarcenberský erb. Od roku 1774 byly namísto pamětní knihy vedeny zvláštní matriky pro křtiny, oddavky a úmrtí a byla založena farní pamětní kniha. Způsobem vedení tyto knihy odpovídaly požadavkům Habsburské říše. 9. října 1785 byl císařem Josefem II. zrušen klášter Zlatá Koruna. Rozhodující vliv měl robotní patent matky Josefa II., císařovny Marie Teresie, který vydala roku 1775. Před Třicetiletou válkou sedláci nevnímali robotu jako zvláštní obtíž; obnášela jen několik dní do roka. V 17. a 18. stol. ale vyžadovala krumlovská šlechta stále více práce jako robotu.
Ohledně vlivu nového nařízení z r. 1775 citujeme z knihy " Der Heimatkreis Krummau", "Domovina Krumlov" vydal R. Essl vlastním nákladem roku 1983. Na str. 256 píše: Soudní okrsek Ktiš byl tvořen třinácti obcemi, v nichž žilo 122 sedláků, 13 chalupníků a blíže neuvedený počet děveček, čeledínů a bezzemků. V osmi vesnicích nebyli vůbec žádní chalupníci. Všichni hospodáři si přáli, aby staré uspořádání ohledně roboty bylo zachováno. Bezzemci měli povinnost podílet se na mlácení obilí v blíže neurčeném panském dvoře. Zato obdrželi dvanáctinu jimi vymláceného obilí. Vlastně se tedy jednalo o nádenickou práci. Mezi zástupci poddaných a panského úřadu byla 9. ledna 1777 uzavřena smlouva, která stanovila, že poddaní tohoto soudního okrsku mají povinnost roboty v opuštěném dvoře na Kuklově. Pakliže by tato povinnost byla obnovena v důsledku nového zařízení tohoto dvora, bylo stanoveno, že jako náhradu za robotu zaplatí jistý obnos do panské pokladny nebo si odpracují polovinu dlužné roboty. Jelikož v té době nebyla stanovena ani výše naturální roboty ani počet jízd povozem, bylo dodatečně domluveno, že vzhledem k nízko stanovené náhradní částce namísto roboty hospodáři Ktišského soudního okrsku náhradou za druhou polovinu robotní povinnosti pošlou na práci na dvůr Korosek během žní 19 osob na dobu dvou týdnů.
Ona polovina naturální roboty sestávala z následujících závazků: Sklizeň sena na loukách panského špitálního dvora v Krumlově, dovoz dříví z lesů v okolí Ktiše na místo svozu a podle potřeby také k pile a odvoz pořezaného materiálu od pily do Krumlova. Čištění koryta potoka vedoucího ke Ktišské pile, zajištění odvozu obilí pro poddané ze sila v Krumlově, sklizeň na panských lukách v Kuklově, dovoz obilí do panského pivovaru v Krumlově, přistavení povozů k odvozu ryb z Netolic. V případě, že by se na dvoře Rotenhof u Chvalšin něco stavělo, měli Ktišští poddaní pracovat sami nebo dodat povozy. Kromě toho měli povinnost v potřebné míře pomáhat při tahání dřeva u česla v Krumlově a vydržování tzn. krmení zv. záložních koní pro státní potřebu. ( Robotní povinnost pro sedláky se skládala z tzv. povinnosti povozní a povinnosti pracovní - pozn. překl. ) Sedlák musel za jeden den povozní povinnosti naštípat jeden sáh dřeva, za den pracovní povinnosti polovinu.
Každý chalupník musel ročně naštípat čtyři sáhy měkkého nebo tvrdého dřeva. Z revíru Vyšný ( Č. Krumlov ) měli Ktišští povinnost vozit palivové dříví k vápenné peci. Předení lnu bylo povinné jen když se len urodil. Pro případ, že by se na Kuklově obnovovala rezervní stáj, museli Ktišští konat obojí tzn. povozní i pracovní robotu na stavbě a při údržbě. A konečně měli povinnost v revíru Vyšné každoročně vyrobit a dodat do obce Brloh šedesát kop prken na výrobu sudů.

Pokračování příště ..... :o)

Zdroj: Překlad z "Chronik der Gemeinde Tisch"
Přeložil Jiří Švejda

Roman Frček
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl