KRONIKA OBCE KTIŠ - díl desátý Tisk Email

Začátkem ledna 1946 navštívili čeští občané obec Ktiš. Mohli si vybrat domy, které se jim nejlépe líbily.
14. ledna přišel český komisař s několika četníky do hospody "Matschi" a prohledali celou budovu. Přeházeli všechny skříně a postele a zabavili peněžní hotovost a spořitelní knížky.
Druhý den musely být na obecním úřadě odevzdány radiopřijímače a hudební nástroje jako citera,kytara, tahací harmonika a bubny, které patřily ktišské dechovce. Protože syn Franz odevzdal jen staré nástroje, zčásti poškozené, měl být druhého dne zatčen a zavřen. Od tehdejšího obecního písaře Franze Zimmermanna se to ale včas dozvěděl a v noci, za bouře a sněhové vánice překročil sám u Haidmühle hranici.
Následujícího dne byl za to zatčen jeho otec, ale po dlouhém výslechu byl opět propuštěn.
18. ledna přijelo za doprovodu českých četníků nákladní auto. Rodině bylo sděleno, že bude přestěhována do vnitrozemí a že si smí vzít s sebou jen to nejnutnější. Nový majitel měl právo rozhodnout, co si smějí vzít s sebou.
Mezi ním a Franzem Jakeschem "Matschi" došlo ke sporu. Čech bránil rodině vzít si obraz "Ježíš na Hoře Olivetské" a obraz odhodil. Franz Jakesch obraz opět sebral, rám a sklo byly již rozbité, a uložil jej do zavazadla. K novému majiteli ještě zvolal:" My bez Spasitele neodejdeme, ale vy ho ještě budete hledat!".
Při odjezdu byli přítomni všichni obyvatelé obce a se slzami v očích sledovali toto první vyhnání. Při 15 ° mrazu jel náklaďák přes Krumlov do Milikovic. Tam se měla rodina nastěhovat do klenutého sklepa na řepu s kamennou podlahou. Proti tomu se ale ohradil český řidič auta. Sedlákovi řekl: "Já vím, odkud ta rodina pochází a tady je nevyložím". Jiný sedlák od vedle se rodiny ujal a přenechal jí jednu místnost. Mezitím zmizelo z auta již několik zavazadel.
U sedláka musela rodina provádět odvodňování, často za nejhoršího počasí a za sněžení. Nejmladší syn, tehdy 12-letý musel jednoho dne k výslechu ke krajskému soudu do Budějovic, protože při odevzdávání hudebních nástrojů ktišské dechovky prořízl u bubnu membránu.
Matka chodila často pěšky do Krumlova a žádala o vysídlení. Měli strach, že se na ně zapomene a že zůstanou u českého sedláka jako otroci. Každou neděli se zavlečení Němci setkávali v různých kostelích jako Steinkirchen ( kamenný kostel ) u Budějovic, Velešíně nebo Schimau (Šímov ), aby si vyměnili novinky z domoviny. Tady byla páska s "N" dobrým poznávacím znamením.
24. srpna odvezl český sedlák rodinu Jakeschů koňským povozem do Krumlova a bez zaplacení a jídla na cestu je vyložil v táboře.
Tábor byl v mizerném stavu, po nocích trápily obyvatele štěnice. Přes den byli obyvatelé schopní práce sehnáni dohromady a na nákladních autech byli odváženi do liduprázdných, již vysídlených obcí aby tam sklidili úrodu. Po osmi dnech pobytu v táboře byl další transport. 30 osob, každá s 50 kg. zavazadel bylo naloženo do dobytčího vozu a vlak se dal do pomalého pohybu do nejisté budoucnosti.
Cesta vedla přes Budějovice a Plzeň do Furth im Wald. Tam byli všichni nově příchozí odvšiveni, než cesta pokračovala do rozbombardovaného Německa".
Při příchodu přejímací komise musel často být dům na místě opuštěn; mnozí si mohli vzít jen to, co měli na sobě. Při pokusech shledat alespoň pár kousků nejnutnějšího se Němcům často vysmívali a byli je; dokonce i čeští četníci se podíleli na rabování; ojediněle též táhli okolím plundrující Rusové.

Pokračování příště ..... :o)

Zdroj: Překlad z "Chronik der Gemeinde Tisch"
Přeložil Jiří Švejda

Roman Frček
30
 

PROMINENT sekce

Přihlášení



XHTML and CSS. | Obec Ktišl